„Co to meleš“ aneb nepouštějte Sabotéry do komunikace
Začnu příběhem z léta. Byl příjemný podvečer, užívali jsme si ho na zahrádce penzionu a u vedlejšího stolu seděl pár s náctiletým synem. Nešlo neslyšet následující komunikaci:
Muž: „Víš, jak jsme byli na tom koncertě, koukal jsem na fotky a Riky měl fialové vlasy.“
Žena: „Co to meleš?“
Muž se nahrbil, přitáhl si půllitr a „zakousl“ se do něj.
Chvíli bylo ticho a pak se žena obrátila na syna: „On se jako naštval?“
Syn: „Hmm“ a podobně jako táta se zakousl do sklenice s limonádou.
Asi si dovedete představit to ticho, které u vedlejšího stolu panovalo celý večer.
Co se stalo?
Do komunikace se vloudili Sabotéři. Žena nejspíš nerozuměla, co muž říká, ale protože během života učinila zkušenost, že když neví, někdo se jí vysměje nebo ji označí za hloupou (možná v tom vidíte některé příhody z vlastního dětství), což není moc příjemný pocit, přispěchal na pomoc její Sabotér Soudce, který zkritizoval muže. Prostě aby se necítila špatně, její Soudce našel chybu na druhém.
A co se dělo u muže? Kritický hlas ženina Soudce v něm vyvolal negativní pocity, mohla to být křivda, ublížení, hněv. Přispěchali na pomoc také jeho Sabotéři, jeho Soudce si řekl, nemá smysl se s ní bavit. A podpořil to ještě jeho Vyhýbač, který trvá na tom, že je potřeba vyhnout se nepříjemné situaci a konfliktu a neřešit je.
To znovu aktivovalo ženina Soudce, který opět kriticky hodnotil muže a tentokráte se snažil hledat podporu u syna.
