Co děláš kromě koučování a lezení?

Běhám, chodím se svým psem Zacharym Vanilkou na procházky, piju Aperol Spritz,…

Jak dlouho lezeš a jaké byly tvoje začátky?

V horách se pohybuji od základní školy – vysokohorská turistika a via ferraty mě přivedly na vysoké škole ke skalnímu lezení, po dvou letech jsem si dala od lezení pauzu a v roce 2001 jsem se k lezení vrátila a propadla mu.

Jaký byl tvůj nejsilnější zážitek z lezení?

Silných zážitků je. Takový, který ve mně hodně zůstal, byl, když jsme lezli v Arcu cestu Via Luna 85 na Placche Zebrate. Je to 12 délek, 500 metrů. Byl krásný srpnový den a najednou přišla vydatná letní bouřka. Pršeli psi a kočky, no taky kroupy. Stihla jsem se cvaknout do nýtu, všude okolo mě padaly kameny a vedle najednou začal téct metr široký vodopád. Pochopila jsem, jak je snadné se v horách utopit.

Vzpomínám na některé z vytažených cest, třeba Teplickou na Bořni, Velkou plotnu na Sokolí věž na Suškách.

Proč lezeš?

Lezení je moje láska. Líbí se mi být v přírodě. Když jsem na skále, tak zapomenu na vše okolo. Soustředím se jen na lezení. Na skále se učím – o sobě, o druhých, posouvám svoji zónu komfortu. A to spojení s druhým člověkem na laně mi přijde takové mystické :o)

Co po tobě nejčastěji lidé chtějí?

„Pojď se sejít. Pojď se mnou lízt. Naslouchej mi.

Máte jinou otázku? Sem s ní… pavlapavlikova@innergy.cz